Terry nevěřila tomu, že se člověk dokáže do někoho zamilovat jen za pouhou hodinu. Nevěřila na lásku na první pohled, všechno tohle pro ni byly jen hloupé povídačky, které si lidé vymysleli. Na lásku jako takovou věřila, i když pořádně nevěděla, co tenhle pojem znamená. Když se před ní objevil kluk a nějaký ten vztah, raději couvla, jelikož ještě nikdy do nikoho nebyla zamilovaná. Někteří lidé v jejím okolí to nechápali, taky už jí bylo osmnáct a ona ještě s nikým nechodila. Odmítala s kýmkoliv chodit, nebyla na to připravená. Nebo … možná byla, ale ještě se nenašel ten, který by za to první chození stál. Normálně si užívala života i bez kluků.
Jednou byla na diskotéce se dvěmi svými kamarádkami, všechny tři jenom tak seděly a tupě zíraly do zdi. Hráli příšernou muziku, na kterou se vůbec nedalo tancovat a to tyhle kamarádky přitom strašně rády tancovaly. Terry se znuděně koukala po okolí, když tu se její pohled střetl s pohledem nějakého kluka. Terry se na něj koukala asi dvě vteřiny a pak urychleně pohledem ucukla. V duchu si nadávala, že přece nechce, aby si ten kluk myslel, že se jí líbí, když se jí ve skutečnosti nelíbil. Po chvíli na to zapomněla. Kamarádky dál znuděně seděly a čas plynul. Když konečně pustili normální písničku, šly všechny tři tancovat. Ten kluk, se kterým se střetla pohledem, se k nim přiblížil nebezpečně blízko a chvíli to vypadalo, že ji snad i osloví, ale asi nesebral odvahu, což je jenom dobře, říkala si Terry v duchu. Čas znovu ubíhal, hodiny jakoby někam spěchaly, jelikož tenhle večer utíkal vážně rychle. Kamarádky tancovaly, popíjely, jednoduše bavily se. Když byly všechny tři úplně uřícené, šly se na chvíli nadýchat ven čerstvého vzduchu. Tu se náhodou odněkud vynořil ten kluk a zamířil jakoby k nim. Stoupl si kousek opodál a s kouzelným úsměvem Terry pozoroval. Ona z něj byla celá nervózní. Jeho pohled jí byl na jednu stranu nepříjemný, ale na druhou si říkala, že je ráda, že se na ni kouká, když … zase ten klučina nevypadal až tak špatně, naopak, vypadal spíš až moc dobře. Je zajímavé, jak najednou Terry změnila názor.
Stačilo jí, když se na ni díval, protože kdyby na ni promluvil a ona by mu musela odpovědět, byla by to její smrt. Její dvě kamarádky jí najednou pošeptaly, že jdou na záchod a zeptaly se jí, jestli jde s nimi, nebo tu na ně počká, Terry se úplně sevřel žaludek, ani nad tím nepřemýšlela a už vyhrkla, že tu počká sama. Celá rozechvělá se po očku koukla na toho klučinu a zjistila, že ji stále pozoruje. Tu se náhle pohnul a kráčel si to pevným krokem směrem k ní. Ona stála na místě jako přibytá a nemohla se ani pohnout. "Ahoj" promluvil sametovým hlasem a jí se málem podlomila kolena.
Terry si s ním začala povídat, zjistila, že se jmenuje Tommy a také spoustu dalších věcí o něm. Nikdy si s nikým nerozuměla tak jako s ním. Ale i přes tu všechnu sympatii k němu uchovávala určitý odstup. Možná až příliš velký, což nebylo zrovna moc dobře. Čas strávený s ním totiž plynul ještě rychleji. Uběhla přesně hodina. Její kamarádky za ní přišly s tím, že už je čas jít domů, Terry se nechtělo a tak je přemlouvala ještě na půl hodinku. Tommy jí náhle poklepal na rameno a pověděl jí, že už musí jít, rychle se rozloučil, jemně se jí dotknul, ona se při jeho doteku celá otřásla, a zmizel. Ani se na něj v té rychlosti nestihla naposledy podívat. Zmateně pak kráčela po boku svých kamarádek domů. Nechápala, co se tenhle večer stalo. Myslela stále na Tommyho a přemýšlela nad tím, jestli ho ještě někdy uvidí. Doufala, že ano. Večer usínala s blaženým pocitem, zamilovala se. Zamilovala se za pouhou hodinu, byla to láska dá se říci skoro na první pohled.
Od té doby každý pátek a sobotu chodila na tu diskotéku, kde Tommyho potkala, jenže on už tam nepřišel. Nikdy. Nezůstalo jí po něm nic. Jen vzpomínky ...