nová láska
Ten pocit. Pocit, když z jejího srdce odcházela ta stará nesmyslná láska a přicházela ta nová. Ta, která mohla být naplněná, ta krásná. Věděla, že tahle láska má velkou šanci, ale v hloubi duše se jí strašně bála, nebyla na to připravená a kluk, kterému patřilo nyní její srdce, nebyl zrovna ideál, tak se bála zlých jazyků a pomluv, ale říkala si, že to zvládne, že nebude brát ohledy na ostatní, že vše vsadí jen na tu jednu kartu. Na jejich společnou nevinnou začínající lásku. Co na tom, co říkají ostatní, stačí snad jen to, že si s ním rozumí jako s nikým jiným, že si s ním má pořád o čem povídat a nikdy nevyčerpají témata. Když je v jeho blízkosti, začne se cítit najednou šťastná a v bezpečí. Stačí to, že on má rád ji a ona jeho. I když jejich láska ještě nebyla vyřčena a zatím byli jen kamarádi, věděla, že brzy to přijde, že jinak než vztahem to pokračovat prostě nemůže. Jen díky němu se poslední dny cítila nevýslovně šťastná. Osvobodil její srdce, zacelil tu bolestnou ránu, vykouzlil jí úsměv na tváři. Díky němu měla sílu, sílu udělat všecičko na celém světě, věděla, že jeho myšlenky patří jí a že i v jeho snech je ona. Vždyť to bylo to, co si přála celičký život, akorát o tom nevěděla. I když i teď o tom pochybovala, věděla, že tahle láska je úplně jiná, než ty předchozí, doufala v to, že tato bude ze všech ta nejkrásnější a hlavně ta, co je naplněná, ta, ve které nejsou žádné lži a podvody. Tato láska nebude platonická ani nešťastná. Plánovala jí růžovou budoucnost a jen díky tomu se cítila jako ta nejšťastnější holka na celé zemi. V tomto okamžiku jí připadalo, jakoby jí patřil celý svět. Jeho srdce pro ní byl totiž celý svět! Tohle byl konečně ten pocit, kvůli kterému tolik lidí na světě blázní a dělají šílené věci. Chtělo se jí radostně zpívat, tancovat, smát se. I kdyby jí právě teď někdo řekl, ať složí velkou hromadu uhlí, s radostí a bez zbytečných řečí by to udělala a ještě by se při tom usmívala. I když venku zrovna pršelo a chladný vítr se proháněl ulicemi, ona na to koukala jako na tu nejkrásnější pohádku a v jejích očích nebylo nikdy nádhernějšího počasí. Zatažené mraky pro ni představovaly miliony nadýchaných polštářků, které jsou tak hebké a jen čekají, až do nich ulehne. Nechápala mračící se lidi, kteří chodili po ulici a málem je litovala za jejich pochmurné nálady. Připadala si jako šílená a měla náladu dělat bláznivé věci. Kdyby uměla létat, hned by roztáhla křídla a vyletěla by vysoko do oblak, kde by vnímala tu krásu dnešního dne. Půvabný pocit v srdci. Nová láska přicházela a s ní i mnoho nových a kouzelných věcí. Skrývala tajemnou budoucnost, byly zde sice i obavy, ale bez nich by to nebylo ono. Sladce přivřela oči, aby se poddala všem těm pocitům a navěky si je vryla do srdce ....